Někdy mi to hlava nebere. Vlastně tak nějak podprahově vím o všem, co se šustne. Ale nemám klid číst knížku. A když už mám klid, tak nemám soustředění. Člověk si musí pamatovat tisíce blbostí, odkliknout všechny zprávy v elektronické žákovské svých dětí, termíny, emaily … zpocený každý den až na zadku, jak říkala moje babička. Mám chuť si zase začít užívat poznávání, možná se naučit se jazyk, pamatovat si zajímavé detaily, ale ta hlava, ta to nebere … tudy tam a tudy ven … znáte to?
Finíto. Došla
mi trpělivost. Od teď si začínám si vědomě dopřávat! Všímat si zajímavých projektů,
detailů, momentů, které posilují sdělenou informaci tak, aby jen neprolétla od
ucha k uchu a pak zpět do oblak. Chci mít zase radost z toho, že vím,
že se dozvídám … tečka. Spojení kultury a vzdělávání jako inspirace. Jdete do
toho se mnou? Těším se!
Žádné komentáře:
Okomentovat